fríský kůn

18. ledna 2009 v 11:31


Fríský kůň je charakteristický černým zbarvením, svými hustými rousy na nohách a krásnou dlouhou hřívou i ocasem. Tento kůň je svým zjevem velmi elegantní a hrdý. Má harmonickou a souměrnou stavbu těla a ušlechtilou hlavu s bystrýma a inteligentníma očima.Je to kůň temperamentní a pracovitý s vynikajícím charakterem. Známý je svými vznosnými chody, obzvláště v klusu, a čtyřtaktním elegantním krokem.



  • Barva: pouze černá (povoleny jsou jen jednotlivé bílé chlupy, nikdy nesmí jít o ucelený bílý odznak, nesmí být odznaky na nohách)
  • Výška v kohoutku: 150-160 cm
  • Exteriér: ušlechtilá delší hlava, malé uši, výrazné oči, vysoko nasazený mohutný krk, oblý kohoutek, strmý sklon zádě, silné krátké zadní nohy, tělo je válcovité, kopyta nižší. Typickým znakem je hustá dlouhá černá vlnitá hříva a stejně hustý ohon až na zem. Hříbata se rodí s vlnitou srstí, připomínající persián.
  • Povaha: povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští,
  • nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem.

  • Má jemně utvářenou, vysoko nesenou hlavu a obloukovitě klenutý krk. Tělo má svalnaté a robustní. Plec je ideálně utvořená pro postroj a je velmi silná. Nohy jsou krátké a silné. Hlava je dlouhá, s krátkýma, ale živýma ušima. Má jemné rysy a velmi výrazně vyjadřuje bodrou poddajnost a milou povahu plemene. Poměrně malý frísan (v kohoutku měří kolem 152 cm, často ale více) má velmi působivou siluetu, zdůrazněnou obloukovitě klenutým, hrdě neseným krkem. Na nohou má dlouhé husté rousy a jeho ocas a hříva jsou neobyčejně bohaté a často zvlněné. Kopyta má tmavá a tvrdá. Fríský kůň je vždy vraník, ale na černé kůži může mít světlé odznaky, ne však světlé slabiny nebo oblast kolem nozder.

Historie tohoto plemene sahá snad až 3000 let zpátky do minulosti. Jeho předkové byly užíváni už starými Římany jako tažná zvířata. Údaje o fríském koni zaznamenal také římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.). Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost. Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španěl dovážel do okupovaných nizozemských provincií během osmdesátileté války (1568 - 1648). Poměrně menší fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější. Po několika posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i pod sedlem či v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském.V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století.













 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | E-mail | Web | 19. ledna 2009 v 18:10 | Reagovat

Moje nej nej plemeno!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama